Kronika v datech 1798-1918

Kronika v datech 1798-1918

Nastavení velikosti písma
Zmenšit písmo o 10%
Zvětšit písmo o 10%

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish
◄ ZPĚT NA NABÍDKUZPĚT NA STANDARDNÍ PODOBU STRÁNEK

Kronika v datech

Léta 1798 - 1918

LÉTA 1798 - 1918 1798 Podle nejstaršího dochovaného soupisu Židů, v němž je uvedena obec Libočany, zde k roku 1724 žily 3 židovské rodiny, které měly od roku 1703 i svou modlitebnu. Na konci 18.století jejich počet vzrostl o jednu rodinu. Od okamžiku občanského zrovnoprávnění v r. 1848 se řada z nich stěhovala do měst, nejčastěji do blízkého Žatce. Jak vyplývá ze zápisů v dominikální pozemkové knize, Židé vlastnili, či měli v pronájmu domy č.9 (Ledererovi), 11( Wetzlerovi), 13 kovárna(Wetzlerovi), 19 (Steinovi), 28 (Hellerovi), 29(Fischerovi), 31(Kailovi), 43(Löwiovi) a 48(Porgesovi). 1800 Vrchnost vydala vyhlášku o zákazu pytlačení. Stav zvěře na malých pozemcích byl velice nízký, což vedlo obyvatele k pytlačení. Bylo vydáno nařízení s výstrahou a s příkazem zveřejnění zdejším soudem 24. července 1800. V tomto je uvedeno, že ten, který bude přistižen v panském revíru při pytlačení s výjimkou nájemce, bude potrestán. Poberta bude odveden jako regrut a odeslán, i kdyby to byl dědičný syn sedláka. Libočany mají se postarat o myslivce a pytláky (myslivce), kteří musí prokázat, že umí zacházet se střelnou zbraní. Zároveň byl také vydán zákaz vyvážení hlíny z ovčího rybníka. Zedníkovi Müllerovi bylo vyhrožováno, že v případě, že ještě jednou odveze z mlýnské stoky drahocennou vodu, že musí případnou škodu uhradit na faře. Statkářům také nebylo vhod, že robota zůstane skutečně zkrácena a že nemohou sedlákům podle jejich vůle předepisovat. Nejraději by toto nařízení zrušili a výhrůžkami a přemlouváním by sedláky zastrašovali. V témže roce byla na kadaňské ulici postavena kovárna. Majitelem byl místní Žid Wetzler. 1806 Václav Jeník z Ganzendorfu, který získal libočanské panství dědictvím po zemřelém baronu Schrollovi, neudržel přestavěný zámek nadlouho. Dědic Václav Jeník jej prodává v roce 1806 žateckému měšťanu baronu Zessnerovi a tím se dostává pod správu jeho sirotčince. 1816 V prvních desetiletích 19 století se všeobecně rozmohla žebrota a to i u lidí zdravých a schopných práce. Roku 1816 byl vydán krajským úřadem oběžník, v kterém se na tuto skutečnost upozorňuje a je požadováno, aby u vchodu do každé obce bylo upozornění, že je zde pod pokutou, ev. žalářem žebrota zakázaná. Tato opatření však mnoho nepomohla. Účinnější bylo opatření z roku 1829, kdy byl založen stabilní chudobinec, o jehož vzhled a zvelebení byl požádán i úřad v Libočanech. 1818 10. října byla mezi obcí Libočany a jejími zástupci na straně jedné a CK zásobovacím skladníkem na straně druhé, uzavřena smlouva ve které je uvedeno, že je obec povinna přispět k zásobování vojska a to dodávkou chlebovin, sena a ovsa včetně potřebných povozů a zápřeží. 1819 10. února vyhořely selské domy č. 4 a 5. Za silného větru byly ohroženy střechy kostela a fary, které byly pokryty šindelem. K opravám došlo až v letech 1825-1826. 1820 Ve farní knize byla objevena zmínka o choti učitele Jiřího, který zde učil od roku 1820 do roku 1860, kdy ve stáří 75 let zemřel. Jedná se o jeden z prvních dokladů o škole v Libočanech. 1824 Dne 29. ledna 1824 byl ve zdejším kostele pokřtěn evangelický nádeník Adam Satz původem z Bavorska. 1827 V tomto roce byla provedena poslední doložená oprava fary. 1829 Z příbuzenských důvodů bylo libočanské panství spojeno s novosedleckým v jeden hospodářský celek. V této době je už v Libočanech pivovar, který byl sládkovi Josefu Mockerovi pronajat na 6 let. 1830 V tomto roce 25. března přešla nad obcí silná bouře, jakou pamětníci nepamatují. Větrná smršť odnesla z jižní věže kostela plechový kryt. 1833 Ve farní knize je první zmínka o choti učitele Jiřího, který v obci učil od roku 1820-60 V květnu 1833 silná bouře, blesk uhodil do zámku, roztrhnul střešní spoje a sjel do všech pokojů. Nikdo nebyl zraněn. 1834 3. března r. 1834 zaslal královský krajský úřad v Žatci, libočanskému úřadu dopis, kterým sděluje, že řada žateckých řemeslníků si stěžuje, že mnoho libočanských obyvatel vypouští brzy ráno své ovce do zahrad na satbu, jetelinu a luka. Na to bylo ihned vydáno nařízení, aby toho libočanští zanechali pod trestem a vysokou pokutou, vojsko pak zatkne pastevce a ti budou přísně potrestáni. 1834 22. července přišla průtrž mračen. I když bylo 14. hodin, nastala tma, déšť a kroupy ničily střechy a okna. Voda se hnala přes náves a celé okolí obce bylo jedno jezero. Při této katastrofě se bořilo zdivo chlévů a dobytku hrozilo utopení. Veškeré obilí bylo zničeno a nedalo se použít ani jako krmivo. 1835 6. července nemohla být pro krupobití zachráněna sklizeň obilí přes to, že bouře byla menší intenzity, než v minulém roce. Co krupobití nezničilo, dorazilo nastálé sucho. 1836 Byla postavena synagoga židovské obce. (Bližší v odkazu r.1864). 1837 V tomto roce bylo velice vlhké jaro, voda naplnila potok tolik, že strhla lávku a odřízla obec od Žatce jak pro povozy, tak i pro pěší. V tomto roce byl zřízen židovský hřbitov. (Bližší v odkazu r. 1864). Osada Hůrky byla trvale přidělena k Libočanům. 1838 Velmi krutá zima, která se udržela až do jara. Všechny ovocné stromy a víno zmrzly. Ani podzim nebyl radostný, protože v obci vypukla slintavka a kulhavka. Tím bylo znemožněno provádět podzimní práce. V téže době vypuknul slepičí mor, který způsobil velké škody. 1839 Znovu vypuknul slepičí mor, ale tentokráte byly postiženy husy i kachny. Byl opravován kostel a tyto práce se protáhly až do příštího roku. 28. října se v Libočanech narodil EMANUEL WETZLER, syn kováře. Byl hudebním nakladatelem. Vydával díla předních českých autorů, jako A. Dvořáka, B. Smetany a Z. Fibicha. Zemřel 20. Ledna 1901. (Jeho jméno je chybně zaměněno na stránkách internetu a uvedeno jako majitel pivovaru, což vůbec nekoresponduje se skutečností.P.T.) 1840 Kruté sucho, v jeho důsledku byla velice chudá úroda. Podle starých kronik mělo být podobné sucho v roce 1650 a od té doby se nikdo nepamatuje na podobné počasí. Celá úroda byla spálena, ani brambory nevyrostly. V tomto období začali handlíři svou hru s cenami. Tyto stouply až o 20%. 1840 – 1841 V těchto letech si skutečně počasí zahrálo tak, jako nikdy. V roce 1840 byla úroda následkem velkého sucha velice špatná. Za to rok 1841 měl velmi dobré podmínky. Po velmi kruté zimě nastalo opět velmi příznivé a velmi teplé jaro. Teploty v měsíci květnu vystoupaly na 22 – 23 stupňů. Srážek bylo zato velmi málo. Polní plodiny uschly a ječmen byl úplně suchý. Počasí se změnilo až v noci z 5. na 6. června, tak že rána byla velmi chladná a večery značně teplé. Voda a kroupy se opět objevily, na horách padal sníh. Na Výsluní vydržel 2 dny. 1842 Zima, která přicházela až na Nový rok 1842 byla mírná, suchá a stálá a udržela se až do poloviny dubna. 18. dubna najednou přišlo jaro. Sedláci se z počátku velice těšili na přicházející teplé počasí, ale to se ukázalo jako zkázonosné. Teploty 26 a 27 stupňů nepovolovaly. V roce 1650 mělo být také takové teplo, mnozí jej přirovnávali k africkému teplu a po celé léto nespadla ani kapka deště. Celá úroda byla spálena, ani brambory nebyly. 1843 Došlo opěk k změně majitele panství. To získal Josef Schreiter, rytíř ze Schwarzenfeldu pro své dva syny, z nichž jeden padl už v roce 1840 a druhý 1841, oba ve válce v Maďarsku. 1845 Na celém Žatecku se začalo pátrat po hnědém uhlí. Podle statistiky mělo být uhlí v Novém Sedle, v Břežanech, Soběsukách, Čejkovicích, Vikleticích a Velemyšlevsi. I místní se pokoušeli najít uhlí, ale bezvýsledně. Také byla podána žádost o povolení k dobývání uhlí, ale není znám výsledek. 1846 V tomto roce převařovalo teplé, ale suché počasí, které ukazovalo na střední úrodu. Brambory se však vůbec nezdařily a na víc trpěly hnilobou. Zdá se, že nastane opět další drahota. 1848 Vývoj důležitých politických událostí se v roce 1848 ukázal i v Libočanech. Vydaným poslaneckým patentem byly zrušeny všechny roboty a ostatní povinnosti poddaných. Následkem toho všichni sedláci vyjádřili svůj dík poslancům a i císaři Josefu II. S nadvládou velkostatkářů byl konec. Někteří museli být k tomu donuceni. K posledním patřil i velkostatkář Josef, rytíř ze Schwartzenfeldu, který zde podle nalezeného listu napsal svému synovi dne 13. června 1848 následujícího znění.: Milý synu, sděluji Ti, že Libočanské panství i Hůrecké, přes půl století nám patřící, byly dány na věčné časy sedlákům a domkářům, kteří ani nemají jména, za to však dluhy… To musela být veliká radost, když sedláci a domkáři pocítili, že už nebudou muset vykonávat robotu a že se cítili jako skuteční svobodní lidé, nad kterými nemá nikdo právo svévolně s nimi disponovat. 1849 V roce1849 byl vlastníkem Josef Schreiter, rytíř ze Schwarzenfeldu. O tomto je zmínka, že 11 června 1848 vyhnal vládního kandidáta Kleiberta, proti kterému byly v Žatci velké demonstrace, načež byl sám zvolen volebním komisařem V tomto roce vypukla v Širokých Třebčicích cholera, která zkosila 50 lidí. 1850 Tato zákeřná nemoc se objevila v srpnu i v Libočanech a během půl roku jí padlo za oběť 23 lidí. V tomto roce také došlo k změně vlastníka panství. Za 230.000 zlatých byly Libočany prodány Kurzrockovi, hraběti Wellingsbütelovi. 1851 V tomto roce si opět zahrávalo počasí. Přes to, že se zdálo, že bude úroda velmi dobrá, velmi mokré počasí o žních značně pokazilo úrodu. Ani pozdější plodiny a brambory nemohly být sklizeny a ty venku ležící se pro mokro zničily. 2. Června odpoledne se sneslo veliké krupobití od Čeradic přes Libočany až po Přeskaky 1852 V květnu blesk uhodil při bouři do stodoly, která do základů vyhořela. V témže roce byly zahájeny přípravné práce pro stavbu okresní silnice spojující Žatec a Kadaň. 1853 Stavba mostu přes potok. Původní lávka byla dřevěná pro pěší a lehké povozy. Pro těžší povozy byl používán brod ve spodní části obce. Stavbu urychlila výstavba okresní silnice na Kadaň. Most byl dřevěný, s dvěma nábřežními pilíři a dvěma mostními. Původně měly být opatřeny ledolamy, ale z těchto plánů sešlo. Stavba byla ukončena v říjnu 1858. Na stavbu mostu sebrali libočanští 1540 zl. od občanů. Stavba mostu se ale prodražila, protože byly účtovány veliké přirážky. S jejich vymáháním byly veliké těžkosti. Tato přirážka činila 402 zl. Obec však nebyla skoupá a tak na příklad bylo přiznáno tesařskému tovaryši ½ vědra piva po 2. zl. Stavba okresní silnice byla započata na jaře roku 1857 ze Žatce až k hostinci na návsi. Ukončena byla v říjnu 1858. V létě roku 1857 byly opraveny věže kostela - pobití plechem stálo 551 zl. Zdejší farníci přispěli 130 zl. 1854 V průběhu roku byl dřevěný most přes potok znovu upravován a při tom došlo k výměně dřevěné konstrukce za železné nosníky a postaven středový pilíř. 1856 Dne 7. Července roku 1856 ve 14 hod. zemřel velkostatkář hrabě Theobald Kurzrock z Wellingbütellu na vodnatost plic, ve věku 72. let. Dne 9. července odpoledne byl pochován na hřbitově po levé straně kostela u vchodu do oratoria. Vzhledem k tomu, že v pozdějších letech života se dostal do finančních těžkostí a dluhů, nebyl proto pochován v kryptě kostela. Panství přešlo dědictvím na hraběnku Huynovou, rozenou Kurzrockovou. 1857 Byla dokončena silnice mezi Žatcem a Kadaní. Ta byla prohlášena v tomto roce za okresní. Kostelní věže byly pobity plechem. 1858 8.ledna vznikl na půdě domu č.12 (mlýn), z neznámých důvodů požár. Dům, přes okamžitý zásah, vyhořel až do základů. 1860 Dne 26.4.1860 zemřel první, historicky známý učitel Jiří Gattenung ? ve věku 75 let, který nám zanechal v obecní knihovně více jak 1000 svazků knih. Na jeho místo byl dosazen bývalý podučitel Karel Wondra, který pocházel z Libočan a byl žákem zemřelého. 1861 Kupuje panství první nešlechtický zájemce JUDr Jan Damsen. V následujícím roce byl statek oceněn na 255.000 zlatých a platil 1.347 zl. daní a vynášel čistých téměř 6.000 zlatých. 27. března vypukl na Hůrkách o páté hod. ráno požár a zničil 2 selské usedlosti včetně obytných a hospodářských budov, stájí a stodol. Již za 4 týdny na to v 17. hod. vypukl další požár na Hůrkách a shořely stáje a obytný dům. Na faře byla postavena nová zděná stáj pro 8 kusů hovězího dobytka za 303 zlatých. 1863 Na místě staré školy byla postavena nová školní budova nákladem 4.073 zlatých a dne 13. září téhož roku byla vysvěcena. 1864 20. března byla rozhodnutím města Žatce rozpuštěna náboženská obec židovská. Synagoga byla postavena v roce 1836 v blízkosti židovských domků, kromě modlitebního sálu, který byl v prvním patře, se v přízemí nacházel byt pro synagogálního sluhu. Pozemek pro stavbu synagogy o velikosti 36x58 metrů byl roku 1834 koupen členy židovských obcí Libočany, Nové Sedlo a Přívlaky od vrchnosti, tj. Josefa Schreitera ze Schwarzenfeldu. Do té doby sloužila k modlitebním účelům patrně místnost v některém soukromém domě. Ze synagogy byl zřízen obytný dům, který se asi kolem roku 1964 sám zřítil. Své mrtvé pohřbívali Libočanští Židé na hřbitově čeradické židovské obce u potoka Liboce, avšak až od roku 1837, kdy byl zřízen. Místo, kam pohřbívali před tímto datem, zatím není známo. Hřbitov je v současné době neupravený, zarostlý křovím a hroby jsou vykradené. 1867 Byla opravena socha sv. Jana Nepomuckého, která stála od r. 1769 pod kaštany na příjezdu do Libočan. (V 50 letech 20 století byla vandaly zničena – hlava sochy byla uschována v kostele, nebo na faře. Další její osud není znám.) 1870 Došlo v obci k velikým změnám. Zdejší statek koupil děčínský továrník Jan Münsberg za 622.000 zlatých. V roce 1895 měl rozlohu 388 ha. V době vlastnictví Jana Münsberga staly se Libočany průmyslovou obcí. Nově postavený pivovar zaměstnával na 100 zaměstnanců. Roční výstav piva byl až 60.000 hl. Pivo z Libočan se tehdy vyváželo téměř do všech Rakousko – Uherských měst, do střední Evropy,ba i do USA, kde v New Yorku byl zřízen sklad libočanského piva a zastoupení pivovaru. Ještě při jeho likvidaci v roce 1939 se jeden z rozsáhlých sklepů jmenoval Amerikán na paměť, že se zde skladovaly specielní sudy pro export do zámoří. Pro pivovar byla zřízena vlečka od plzeňsko – duchcovské dráhy. Ve válečné době v letech 1914 – 1918 výroba v pivovaru ochabovala, až koncem první světové války tento úplně zanikl, čímž nepřímo pomohl vyniknout pivovarnictví v Žatci. V době rozmachu pivovaru byl vystavěn dům č. 75, č. 3 a pozdější č. 116, kancelářské budovy a samostatná sladovna. 1871 V lednu a únoru 1871 klesl mráz až na 26 a 27 stupňů. To mělo za následek, že většina starých i mladých ovocných stromů zmrzla. Obzvláště trpěly mrazem švestky a vinná réva. 1872 6. března došlo k několika otřesům země. Některé domy popraskaly, kostel musel být znovu opraven. (Téměř po 100 letech se otřesy znovu opakovaly, ale nezpůsobily zvláštní škody.) 1873 8. srpna byl zahájen provoz na železniční trati Plasy-Březno u Chomutova. 7. září byly započaty práce na žel. trati Žatec – Žabokliky. 1876 20. května byl tak velký mráz, že všechny květy na ovocných stromech pomrzly, tak že očekávaná úroda byla úplně zničena. Ozimy vymrzly a tak musela být některá pole zaorána. 1889 Bylo rozhodnuto o zřízení třetí třídy školy pro zvýšený počet žáků. Ta však byla po několika letech zrušena, na místo ní byl zřízen byt pro podučitele. 1891 V tomto roce byla opravena socha Matky Sedmibolestné, která stála před německou školou. ( V roce 1958 byla po opravě přemístěna ke kostelu). 1894 Byl založen sbor dobrovolných hasičů v Libočanech.( Německých). 1895 Není známo, kdy zemřel původní majitel Johan Münsberg a tak nejsou známy další dědicové Johana Münsberga. Pouze se podařilo zjistit dva poslední dědice. JUDr Franz Ferdinand von Klier, narozený v Březně u Chomutova se oženil s dcerou J. Münsberga Annou a tím získal panství v Libočanech. Posledním dědicem byl Gustav rytíř von Klier nar. 6.8.1853 v Libočanech a zemřel 26.2.1901 v Praze. 1895 Pro potřeby pivovaru a sladovny bylo zřízeno velké skladiště uhlí. 1896 Projíždí první vlak přes Libočany. Současně je zřízen poštovní úřad, protože industrializací obce vznikla potřeba pro jeho zřízení. 1897 Obecní úřad souhlasil s protestem proti nařízení o používání cizího jazyka, protože podle tohoto nařízení byl preferován český jazyk a němčina byla utlačována. Protest byl císařstvím uznán a v Žatci docházelo spontánně k ničení českého majetku, jak je uvedeno v Ottově naučném slovníku: „Na zprávy o tom, co se děje ve Vídni a v radě říšské, vybuchlo v Čechách v území německém nové jitření. V německých městech rozpoutaly se nové bouře a zejména v Žatci došlo k děsnému řádění proti Čechům, při čemž vypleněna a zpustošena česká beseda, česká škola a příbytky Čechů, ano nábytek rozmlácen, vyvlečen na náměstí a zapálen. Na zprávu pak, že ministerstvo hraběte Badeniho padlo, uspořádány v německých městech oslavné demonstrace, zejména také radostné iluminace.“ V témže roce koupila obec dům č. 73 jako obecní dům pro obecní chudé. Byl však používán také jako bytový dům. V témže roce se provádí dostavba obou železničních mostů přes Ohři a Liboc. 1899 Usnesení obecního zastupitelstva, že přispěje hasičskému sboru z obecní pokladny, ale s tou podmínkou, že jejich počet nepřesáhne 30. členů a budou vždy včas a dobře připraveni. V tomto roce byl v obci založen spolek Svaz Němců v Čechách. Složení obyvatel obce v letech 1900 až 1910. Mimo jiné v Libočanech pracovali a žli : 1 pekař, 3 švadleny, 1 dámský krejčí, 2 řezníci, 1 holič, 2 hospody, 1 obchodník s chmelem, 3 kupci, 4 obchodníci ovocem a zeleninou, 1 zahradník,2 košikáři, 1 zednický mistr, 1 kovář, 1 krejčí, 3 obuvníci, 1 truhlář a 1 kolář. 1901 Byla provedena stavba nového hřbitova na nátlak nadřízených vrchnosti. V úvahu přicházel pozemek ležící na východní straně u kostela a starého hřbitova za 2.335 K, který byl za tento obnos získán. Dne 19.1. byla stavba zdí postoupena zednickému mistru Karlu Majerovi za 5.446 K. Ostatní výdaje k založení hřbitova přišly obec na 8.200 K. Začátkem března byla započata stavba a 2.1. 1902 byl hřbitov posvěcen. Na Hůrkách chtěla vdova Anna Veidlová z č.6 a Josef Riedl z č. 3 otevřít výčep piva a oba žádali o povolení. Bylo uděleno pouze vdově Veidlové. 1902 Obecní výbor se na své schůzi dne 28.2.1902 usnesl, aby se na žádost starosty a mlynáře Kaspera podala žádost o povolení koncese na stavbu elektrárny ve mlýně. Přes to k tomu nedošlo, i když zastupitelé slíbili, že nebudou činěny žádné překážky. Více není o této elektrárně známo. Byla započata stavba silnice do Čeradic. V tomto roce se vyskytlo na polích velké množství polních myší a tak musel být použit jed k jejich likvidaci. V červnu téhož roku byl proveden první výstav piva z pivovaru Ant. Drehera „URSTOFF“( nyní Fruta). V Žatci byl velký jásot, ale také obavy o existenci okolních malých pivovarů. 1904 Libočanští nemile nesli, že i když vlaky projíždějí přes Libočany, není zřízena zastávka a tak, když bylo potřeba, museli jít do Žatce, nebo do Žaboklik. Byla ustavena dvoučlenná deputace, která jednala na ředitelství drah v Plzni o zřízení zastávky, ale bezvýsledně. V téže době nechal libočanský občan Karel Zörner vysadit před kostelem dvě lípy. Byla vyměněna celá střecha kostela. 1905 Byla započata stavba vodního díla – regulace a napřímení vodního toku řeky Ohře. Současně bylo zahájeno jednání o zřízení dodávky elektrického proudu pro osvětlení. Na zelený čtvrtek nechal Karel Zörner vysadit na novém hřbitově u kříže dva stromy smutečních tůjí. 1907 Pro zhoršený stav kostela, byly započaty práce na jeho renovaci. V témže roce byl na místo starého železničního mostu, postaven nový, aniž byla přerušena doprava po železnici. Libočanští měli tajné přání, aby starý most byl zachován pro pěší a povozy, ale toto přání nebylo vyslyšeno. V ohybu pod „Leitenbergem“ nad zastávkou byly provedeny velké stavební práce. Železnice měla velmi příkré stoupání a tak byly koleje překládány do hlubokého zářezu více severním směrem. Pro tyto práce a zároveň k přípravě regulace řeky bylo povoláno velké množství cizích dělníků. Všechny tyto akce se prováděly v průběhu celého roku 1908. 1908 Začínaly se projevovat problémy s velkým množstvím stavebních dělník spojené se zásobováním a ubytováním. 1909 Byla zahájena stavba obecního izolačního domu pro nemocné a obecní chudé. Stavba stála 3.751 Korun. 1910 Byla řešena dodávka vody do školy z panského vodovodu. Pro tento účel byly zakoupeny roury. Avšak majitel domu č. 37 nechtěl povolit stavbu vodovodu přes svůj pozemek, protože mu bylo upřeno používat tuto vodu pro svou potřebu. Proto bylo použito povolení školního rady už z roku 1898 k výkopu studny. Už v tomto roce usilovala obec o zavedení telefonu. V tomto roce bylo provedeno sčítání lidu. Podle toho měly Libočany 88 domů a 768 obyvatel. Z toho bylo 5 Čechů. Osada Hůrky měla 6 domů a 38 obyvatel. 1911 Stavba telefonu měla být zahájena 11. února 1911. Stavba byla však pro nedostatek financí odložena. V téže době byl řešen odvod splašků ze statků od zámku až k potoku. Na kanalizaci nebyly peníze a tak byl vydlážděn příkop, kterým byly splašky a přebytečná močůvka odváděny do potoka. Počátkem tohoto roku byla na návsi postavena obecní váha, která však návsi na kráse nepřidala. 30. srpna prováděla komise kontrolu celého území, kde měla být provedena regulace Ohře. Obec žádné náklady nenesla, převzala pouze záruku na udržování až do doby, kdy bude stavba převzata státem. 1912 Velké množství cizích dělníků dalo podnět k tomu, že dne 26. února bylo obcí zažádáno o zřízení četnické stanice. Ta byla zřízena ve mlýně. Mládež měla zákaz se s dělníky stýkat a všechny taneční zábavy byly pod dohledem četnictva. V tomtéž roce byly dokončeny práce na opravě kostela. Zednické práce prováděli místní řemeslníci, štukatérské a klempířské práce prováděly firmy z Prahy. 1913 26.1.1913 se v Libočanech narodil Adolf Vodička,který v roce 2008 oslavil 95 let. Jeho matka měla v Libočanech krám, byla vdova a po válce dostal nového otce, velitele četnické stanice v Libočanech, Karla Dvořáka. Po obecné škole chodil do měšťanky v Žatci, kde pak absolvoval německou obchodní školu. Tam se poprvé setkal s německým nacionalizmem a fašismem. To mělo značný vliv na jeho pozdější politický vývoj, který ho dovedl do španělské občanské války, pak do Francie a do ČS armády ve Francii a po porážce Francie do Velké Britanie, kde byl pro chatrný zdravotní stav superarbitrován, ale byl členem britské civilní protiletecké obrany a manželka, s kterou se tam oženil pracovala jako zdravotní sestra a později pracovala až do konce války v čs. dětských jeslích. Po válce, jak už to tak bývá u nás zvykem, byl propuštěn z několika zaměstnání. Protože ale ovládal pět jazyků, pracoval až do odchodu do důchodu jako zahraniční expert u několika českých firem po celém světě. (Bližší reportáž z jeho návštěvy ve svém rodišti v roce 2006 jako příloha). Bylo pokračováno v jednání s elektrárenskou společností o dodávce elektrického proudu. 29. května 1913 byly Libočany jako první obec na Žatecku elektrifikovány. Byla to veliká sláva, na návsi mezi číslem 14 a 9 byly provizorně na drátech umístěny žárovky a na večer slavnostně rozsvíceny. 1914 Byla dána předpověď, že po řece půjde velké množství ledu. Byli povoláni ženisté, kteří na potoce a u železničního mostu provedli tříštění ledu. Mezi domy č. 15 a 17 byl umístěn velký člun pro záchranu lidí. Ten však nemusel být použit, protože odchod ledu proběhl beze škod a nebezpečí. SVĚTOVÁ VÁLKA Z obce bylo posláno do války 158 mužů, z nichž 23 padlo. Veškeré práce vykonávaly ženy. V roce 1915 už ale byli povoláváni i 18. a 20. letí chlapci. V roce 1917 bylo zřízeno ubytovací zařízení na doléčení raněných vojáků a Háj sloužil jako cvičiště. Počet raněných se stále měnil – ti byli ubytováni na sladovně a jejich počet někdy dosahoval až 800 lidí. Ranění důstojníci byli ubytováni v soukromí, někdy i se svými ženami. K ubytování raněných byly používány i sušárny chmele. Obecní chudobinec byl použit jako izolační dům. V listopadu 1914 bylo do obce umístěno 50 uprchlíků z Haliče, Polska a Východního Pruska. Byli ubytováni v dřevěných barácích v háji, které tu zbyly po stavebních dělnících na regulaci řeky. Začínal hlad a proto byly zavedeny dávky potravin. Nebylo uhlí, dřevo a mýdlo. Každá osoba obdržela příděl 147 dkg. Chleba na jeden den a nebo 10,5 dkg. mouky. Na celém území byly zavedeny místo pravých potravin, náhražky. Byly zužitkovány i odpady z domácích kuchyní. Např. se slupky z brambor rozkrájely a pak upekly. Pro chudé byly zřizovány válečné lidové kuchyně, kde se vařily pouze polévky. Bída o kovy se odrazila i v domácnostech. Bylo sbíráno staré nádobí a různé předměty z půd a sklepů. Z pivovaru byly odvezeny všechny součásti z barevných kovů. Z kostelů byly odebírány zvony. Náš menší byl odebrán, velký byl pro jeho historickou cenu ponechán. Malý zvon byl dne 30.10.1916 spuštěn a odeslán do Žaboklik a odtud do slévárny, jako cenná slitina. Vážil 95 kg, a byl bohatě zdobený. 1916 V tomto roce kupuje panství v Libočanech od Münsbergových dědiců Josef Hyroš za cenu 950.000 K, ale při zmenšené výměře 252 ha. Ve válečné době v letech 1914 až 1918 výroba v pivovaru ochabovala, až koncem války úplně zaniknul, což pomohlo vyniknout pivovarnictví v Žatci. Hlavním důsledkem ukončení výroby byl špatný stav výrobního zařízení z barevných kovů, které bylo pro potřeby války rozebráno a odevzdáno do slévárny. V Háji, u posledního rybníka byl pramen, který dával vojákům občerstvení přesto, že voda nebyla čistá a co do množství nevyhovující. Následkem toho vojáci pramen vyčistili a zbudovali studánku jako významný zdroj vody. (Podle starého kronikáře tekl pramen ještě ve 30 letech 20 století). 1918 PŘEVRAT A VZNIK ČSR. Sudetští Němci se nemohli smířit se vznikem Československa a tak se projevovaly snahy o utvoření samostatné provincie Deutsch – Böhmen a její připojení k Německu. Tyto snahy měly už kořeny zapuštěny dávno ve starém Rakousku. V Libočanech byla utvořena jednotka domobrany, která čítala 12 mužů. České vojsko nastolilo pořádek a domobrance odzbrojilo.

◄ ZPĚT NA NABÍDKUZPĚT NA STANDARDNÍ PODOBU STRÁNEK