Léta 1938 - 1950

LÉTA 1938 - 1950 ROK 1938 Jak byl popisován v německé kronice a kronice německé školy. (Volný překlad). Školní kronika , poslední zápis 10.10.1938. NÁRODNOSTNÍ POZICE V OBCI. Dne 12.6.1938 byly obecní volby. Všichni Němci se spojili pod jednotnou kandidátku SDP. Tím byla utvořena nová německá jednota. SDP byla pak v té době nejsilnější strana v parlamentu. Zde usídlení Češi neoprávněně užívali posvátnou německou půdu. V uplynulých 19 letech jsme my Němci usilovali o ponechání německé půdy. Toto úsilí se završilo po 19 letech německou jednotou. Rok 1938 je jubilejním rokem českého státu, ale i zároveň rozhodujícím v národnostním boji o němectví, kdy toto úsilí vždy stálo na německé straně. Vůdce sudetských Němců Konrad Henlein nastolil správnou cestu. Jeho 8 bodů požadovaných v Karlových Varech znamená rozhodnutí k boji za splnění těchto proklamovaných požadavků. Od května až do září tohoto roku měl český národ možnost přestat s utlačováním Němců. Ale neuplynul ani jeden týden, aby se tento boj neutlumil. Pro Čechy to byl smutný čas, když se soukmenovci z vesnice ozvali. Vedoucí síla, Dr. Hetz byl zavřený, jeho bratr s oběma syny utekli ještě před mobilizací až do doby, kdy byli osvobozeni ozbrojenými soukmenovci. Obcí projížděly celou noc a den kolony ustupujícího českého vojska se zatnutými pěstmi nad hlavou. Jejich ubytovatelé připravili vše pro zničení vesnice. Podminovali most přes potok, zrovna tak železniční mosty. Naše vlast byla po několik týdnů postavena do válečného stavu. Konečně se nám ukázalo osvobození, kdy Adolf Hitler v Mnichově oznámil výsledky jednání o osvobození Sudet a tento čin uskutečnil k 1.10.1938. Od tohoto dne řídil A. Hitler osvobozování Sudet Wehrmachtem a začlenil naší domovinu do Velkoněmecké říše. Toto nadšení se promítlo i do činnosti školy. Ve dnech 10-17.10.38 se naše německá škola zúčastnila se svými učiteli a žáky polních prací pro svého vůdce a říšského kancléře A. Hitlera. S tímto historickým a důležitým popisem událostí pro lid a vlast, uzavřela školní kronika jedno dějství prošlého času, aby se nezapomělo na útlak našeho lidu v minulém čase. V Libočanech 10.10.1938 Sieg Heil. Doslov k školní kronice. II. díl školní kroniky se uzavírá 10.10.1938. V minulých letech, v tomto čase teroru, tato školní kronika podléhala zákonným školním předpisům. Proto měly uvedené věty zde napsané, ten nejmenší důvod, aby souhlasily s míněním pisatele. Bylo zjištěno, že se Češi pokoušeli školu i naši kroniku zpolitizovat. Navzdory tomu, však němečtí učitelé po celou dobu udržovali v žactvu německý duch. Mottem prošlého času bylo: „Být Němcem, znamená být němý“. Učitelský sbor a škola v obci zůstávají. Tak zůstali a budou poslušni jako poděkování a dík našemu vůdci. Strana 130 kroniky. Oslavné ódy v obecní kronice při příležitosti záboru pohraničních území Wehrmachtem. ( Volný překlad zápisu kroniky z 9.10.1938.) JSME SVOBODNI. V sobotu dne 9.10.1938 ustupovali poslední čeští vojáci a četnictvo po silnici na Žatec a dále pak na české území. Na to postupovaly německé oddíly. Napřed automobily s důstojníky a předsunuté hlídky. Pak postupovaly tanky, cyklistické oddíly a vozy s mužstvem. Nadšení obyvatel neznalo hranic. Ze všech domů vlály už předem připravené vlajky s hákovými kříži. Mezi kostelními věžemi byl upevněn transparent s nápisem: „ Bůh ochraňuj našeho vůdce Adolfa Hitlera“. Podobné nápisy přes ulici vítaly naše osvoboditele. Mladí i staří lemovali průjezdnou ulici a vztyčenými pažemi k pozdravu vítali naše vojáky. Někteří dojetím plakali a oslavovali tento památný a nezapomenutelný den v historii naší obce. Při průjezdu jednotlivých oddílů naší obcí vždy propukl jásot při pohledu na obrovské pancéřové vozy. A s těmito zbraněmi chtěli ti Češi bojovat? Tato obrovská moc svědčí o síle nacionálně socialistické říše a jednotě celého jejího národa. A tak od minuty k minutě si říkáme – ano – to je Německo. Nadšení, radost a štěstí. Potom se jeden oddíl od kolony oddělil a vyjel ze silnice a zastavil. Němečtí vojáci zůstali celý týden našimi hosty. Všechna srdce a dveře byly pro ně otevřeny. Nastával týden krásného společného soužití. Strana 131 kroniky. DOMŮ DO ŘÍŠE. V sobotu 9.10.1938 projížděla I. pancéřová divize od Karlových Varů přes Libočany, do Čechy již opuštěného starobylého Žatce, chmelařského centra, spolu s 37 pancéřovou průzkumnou jednotkou. Tento oddíl, spolu s 1 rotou pod vedením poručíka Herrmanna a druhá rota pod vedením nadporučíka Reshola a lehká kolona s poručíkem Petersem se ubytovaly v Libočanech. Jako velitel byl určen nadporučík Phange. Během nastávajícího týdne byli důstojníci, poddůstojníci a mužstvo pohostinně přijati. Ve spolupráci s představiteli obce a vedoucím úředníkem byla dohodnuta spolupráce. Všichni vojáci přivítali odpočinek a s obyvateli obce se přátelili a společně užívali bezstarostné pohody. O půlnoci byla provedena vzpomínka na padlé kamarády a obyvatele obce. Na dopoledne byla připravována přehlídka vojsk před velitelem divize v Žatci. K tomu hrála dechová hudba druhého pancéřového pluku. Vojáci se seznámili s městem a obyvatelé poznali vojenský život. Všichni zde ubytovaní vojáci opustili Libočany se vzpomínkou na bratrské spolužití Sudetských Němců, kteří toho pro německou věc tolik udělali, pro starou Německou říši a vědí, že se to v této obci potvrdilo. Následuje několik oslavných básní. Ve dnu rozloučení 16.10.1938. Heil Hitler a podpisy velitelů a představitelů obce. Po ukončení oslav z „osvobození“Sudet zjistili, že jim zarůstá zelenina plevelem a jsou ohroženy i ostatní podzimní práce včetně sklizně chmele. Proto byla vyhlášena tzv. „Arbeitdienst“, což je vlastně pracovní povinnost, které se museli bez rozdílu zúčastnit všichni obyvatelé obce. Na účast dohlíželi tzv. „Ordneři“, pořádková služba obce. ( P.T.) Tolik několik poznámek a tím i posledních zápisů z kroniky obce, jak toto období také prožívali někteří Češi, kteří se nestačili, nebo se nemohli evakuovat do vnitrozemí. O změnách smýšlení obyvatel a představitelů obce svědčí i zápisy z jednání obecního zastupitelstva z této doby. Na uvolněná místa po Češích byli doplněni členové SDP, kteří pak ovlivňovali další chod obce. Z Libočan, podle neúplných záznamů, odešlo 30 rodin do vnitrozemí. „Mnichovská dohoda způsobila obrovské zklamání nad licoměrností našich spojenců. Tuto skutečnost dokazují fakta, že přes kladný postoj naší vlády v emigraci a přes fakt, že se na území našich spojenců utvořily jednotky československého vojska, uznala Velká Britanie naši prozatímní vládu až 27.1.1940, ne však předválečné hranice republiky, a teprve 5.8.1942 odvolala britská vláda mnichovskou dohodu a francouzský Národní výbor tak učinil 29.9.1942. Jako obraz poválečného vývoje v Evropě a vyrovnání se s minulostí, zrušila Německá spolková republika platnost mnichovské dohody až 11.12.1973 t. j. po 28 letech od konce druhé světové války.“ (Poznámka P.T.) V příloze je několik fotografií, které zachytily vojenskou přehlídku německého vojska v Žatci. Rok 1943 Vodárna patřící k velkostatku, kde byla zřízena bytová jednotka pro vodárenského mistra a statkového kováře. Bylo přiděleno číslo 58. Zde začíná zápis událostí podle vzpomínek Bedřich Zoula, které zapsal kronikář Josef Moravec. O situaci v obci za druhé světové války se nedochovaly žádné zápisy, pouze několik vzpomínek pamětníků. Škoda, že se vedení kroniky nikdo neujal v pohnutých dnech květnových v roce 1945, kdy vláda věcí našich znovu – a to po druhé – se vrátila k nám a po téměř sedmileté vládě německých fašistů obsazujeme i obec Libočany. Z iniciativy některých členů rady místního Národního výboru – zvoleného v neděli 19.5.1957, ujímáme se zapisování do kroniky obce Libočan. Knihu kroniky jsme našli po Němcích a ježto se nám materiál knihy i její vazba líbily, upravili jsme ji k novému použití. Na začátku knihy jsou německé zápisy kronikáře z let po první světové válce. Po zralé úvaze ponecháváme zápisy v kronice jako dokumentární materiál, což jistě jednou čtenář kroniky ocení. K prvním zápisům do kroniky došlo v září 1957. Pokus o psaní kroniky se stal v roce 1950 a to na popud Okresního Národního Výboru v Žatci. Kronikářské práce se tehdy ujal občan Bedřich Zoul- žel Bohu- došlo pouze k poznámkám v příruční knize a dost. Používáme těchto poznámek a zapojujeme je do kroniky- ovšem s vlastními poznámkami, protože od té doby došlo k určitým dějinným změnám. Rok 1945 Transport smrti. Smutný svátek práce prožívala hrstka Čechů a Slováků v Libočanech dne 1.5.1945. Ve velkostatku byl ve stodolách ubytován přes noc transport politických vězňů, kteří byli okupanty převáženi do Terezína. Byli to Češi, Francouzi, Poláci a i Němci a i jiné národnosti. Vyhublí k nepoznání, na smrt nemocní, utýraní. Dva z nich byli složeni mrtví. K večeři dostali po třech syrových bramborách. Naši lidé a i někteří Němci z obce jim do stodol nosili chléb, vařené brambory, mléko a co se dalo sehnat. Druhý den byli odváženi dále, dva z nich se však ukryli ve slámě a zůstali zde. Jeden byl Rumun a druhý byl Švýcar. Ústup Wehrmachtu. V noci na 3. května procházela obcí část ustupující německé armády, dělostřelectvo a tanky. Autokolona s Vlasovci, 14 dní zde tábořící, odjíždí k Lounům. Zbývá zde oddíl SS. Dne 6.5.45. zde nocuje opět část Wehrmachtu, zabili jednu krávu a dvě chovné prasnice z velkostatku. Sebrali část kožichů a plátěných bot ze zásob uskladněných na sýpce. Dne 8.5. svolává vedoucí NSDAP Franz Hetz (bratr prvního kronikáře obce Libočan), německé obyvatelstvo a uprchlíky na náměstí před kostel a vybízí všechny k hájení obce. Po něm mluví velitel Volkssturmu. K obraně nedošlo, neboť po projevu dělníka velkostatku (Bedřich Zoul), který Němce uklidnil a provolal svobodnou Československou republiku, vyzval Němce k odevzdání zbraní a tito se v klidu rozešli. (Je třeba poznamenat, že v obci bylo v této době ubytováno celkem na 1.700 obyvatel včetně uprchlíků z východních částí Polska a Slezska, kteří utíkali před Rudou armádou. Prozatímní Národní výbor. Prozatímní Národní Výbor, který se tajně ustanovil koncem dubna 1945, přebírá vládu v obci. Odpoledne dne 8.5.45 předává dosavadní starosta obce Max Wächter obecní úřad a sám vybízí Němce k odevzdání zbraní. Do večera jsme dostali 12 pušek různých typů, 8 revolverů, náboje a 3 pancéřové pěsti. Těmito zbraněmi jsme vyzbrojili stráž, sestávající z devít mužů. Též členové prozatímního Národního Výboru byli ozbrojeni. Revoluční Národní Výbor byl zastoupen členy: B. Zoul kovář velkostatku Čech, Jan Zoul sladovnický dělník, Zdeňka Zoulová, oba děti B. Zoula, Štefan Zbyňovec zřízenec velkostatku Slovák, Jan Michalec kovář velkostatk Slovák, Jaroslav Prant sladovnický dělní Čech, František Kříva sladovnický dělník Čech, Karel Kawan automechanik Čech. Do stráže se přihlásili: Josef Hora zemědělský dělník, František Šebek zemědělský dělník, Jan Hulín zemědělský dělník, Karel Valeček pekař, Jakub Kypus sladovnický dělník, Jaroslav Unčovský, řidič, František Musílek zemědělský dělník, Jiří Udržal kovářský dělník, vedoucím stráže pověřen František Kříva. Zásobovací agendu vede Zd. Zoulová s Karlem Kawanem, polní práce na velkostatku a dohled v obci vede Štefan Zbyňovec. Díky jemu byly veškeré polní práce včas zdolány a sklizeň zaručena. Ostatní agendu bere Bedřich Zoul, který je uznán ostatními jako nejstarší za předsedu výboru. Dne 9.5.45 se přihlásil Josef Krejčí, úředník z kartonážní továrny, k pomoci MNV. Bylo odevzdáno dalších 20 pušek. Někteří Němci prožívali toto období se strachem z nastávajících časů a tak raději volili dobrovolný odchod z tohoto světa. I v naší obci se takovéto případy staly a je potřebné tyto události zaznamenat už pro příští generace, kdy se dá očekávat, že v budoucnu budou tyto zprávy různě překrucovány podle toho, čí víra, v tom kterém čase bude existovat. Tak je zaznamenáno, že vedoucí nacista - Gauleiter NSDAP zahynul v revoluci 1945 když organizoval ozbrojený odboj proti postupující osvobozenecké armádě. V témže čase spáchal sebevraždu zahradník statku bydlící v č. 33, kdy nejprve oběsil ostatní příslušníky své rodiny, protože neunesl své svědomí a jako člověk organizovaný v SS nenašel odvahu dále žít. Rovněž řídící učitel školy Fleissig zahynul při ozbrojené akci proti postupujícím vojskům. František Jirásek z č. 47 zase raboval na nádraží vagony a když odnášel nakradené věci, tak ho zastihla smrt na železničním mostě. Na Hůrkách zapálil svůj statek Erwin Winkler, nacista, rovněž před strachem z budoucnost a kromě něho uhořela celá jeho rodina.i 8.5.1945 vstoupila do Libočan Rudá Armáda, jejíž část se v obci ubytovala a byla zde asi 5 týdnů. Údajně byla tato jednotka přesunuta do Maďarska. Je zajímavé, že v obecní kronice o tomto osvobození není ani zmínka a údaje jsou čerpány ze vzpomínek pamětníků. Po dobu působení této armády v Libočanech byly zabrány pro její ubytování budovy č.8, 75 a zámek. Tím došlo k časovému zbrždění normálního chodu obce, která se musela potýkat i s nepřiměřeným chováním některých příslušníků této armády na území obce. Nad pivovarskými sklepy byla zřízená stráž k zásobám žita (asi 140 vagonů), ve sladovně bylo zajištěno 30 vagonů sladu, ve mlýně 4 vagony mouky. Též skladiště různých vojenských potřeb ve sklepích bylo střeženo. Zajištěno bylo též 190q rýže v budově u vily. 12.5.45 prochází obcí dělostřelecký pluk armády gen. Svobody. Až potud zapsáno dle poznámek Bedřicha Zoula. Dochází k postupnému osídlování novými osídlenci z vnitrozemí a původními usedlíky, kteří v roce 38 byli násilně z obce vyhnáni. Ti se ujímají tzv. Národních správ jednotlivých usedlostí a živností, zatím co Němci zůstávali a připravovali se na pochod „Heim ins Reich“. Odsun Němců se prováděl organizovaně, z majetku si mohli ponechat jen nejnutnější věci. Postupně byli odsouváni do sběrného tábora v Žatci a odtud transportováni do vysněné Říše. Odsun Němců trval od roku 1945 až do roku 1946. Dne 1.8.1945 schválila postupimská konference vítězných mocností transfer německého obyvatelstva na území bývalé říše. Od nás z ČSR bylo celkem odsunuto 2,7 milionu lidí, často i odpůrců nacizmu. V Libočanech byl započat odsun 1.9.1945. Během této akce docházelo k morální devastaci některých českých skupin obyvatel a honba za majetkem, za jakoukoliv cenu, zapříčinily narušení společenské kultury. (Poznámka P.T.) Z novodosídlenců bylo z počátku mnoho fluktujících živlů a teprve později došlo k trvalému obsazení. Ještě i dnes, (1957) je značná fluktuace mezi zdejšími novými obyvateli. Usadilo se zde značné procento Čechů z Volyně, z nichž někteří znovu změnili bydliště a zdá se, že se zde trvale usídlí rodiny: Klabanova, Špačkova, Kholova, Stasjukova, Holečkova, Krupkova, Pátkova, Vondrova, Horáčkova a Zívalova. Existence Slováků: Zde je nutno osvětlit značné procento zde usazených Slováků. Tito zde byli již částečně usazeni za první republiky, částečně již usazeni a někteří dojížděli každý rok jako sezonní zemědělští dělníci na velkostatek. Přes okupaci zde zůstali a nebyli od Němců rušeni, poněvadž byli pod ochranou „Slovenského štátu“, který měl s Německem spojeneckou smlouvu. Skoro všichni staví ve svých rodištích na Slovensku rodinné domky a zdá se, že je jejich pobyt zde asi dočasný. 1.6.1945 byla utvořena místní správní komise ve složení: Bedřich Zoul, Klement Teuber, Jan Veselý, Jan Život, Jiří Hovad, Josef Šimpach, Josef Hajný, Lubomír Vorl, Štefan Zbyňovec, Jan Michalec, Jan Kadlec, Josef Šíma, Theodor Beneš, Václav Kroupa. Jako hlavní úkoly byly stanoveny: zajištění pořádku v obci, vypracování seznamů osob pro odsun Němců a provádění osidlovací politiky, současně s tím byly zpracovávány podklady k odsunu Němců a zajištění zbývajícího majetku. Dne 15.6.1945 přišla česká škola opět do českých rukou. Prvním řídícím učitelem byl ustanoven Jan Vydra, dosavadní řídící učitel na Markvarci, který 16.6.1945 převzal školu do správy. Byty, jakož i zařízení školní kuchyně byly vyklizeny bývalým německým řídícím učitelem. 24.9.1945 byl ustanoven řídícím učitelem Jan Kadlec. 1o.9.l945 byla podána žádost o znovuzřízení četnické stanice, bez odezvy. Dne 22.9.1945 byl otevřen poštovní úřad, který tím navázal na předválečnou činnost. Prvním vedoucím úřadu byl ustanoven Klement Teuber, který dosud přebíral poštovní úřady na okrese do českých rukou. Rovněž byl řešen anonymní dopis na předsedu Zoula, ale ukázalo se, že se jedná o snůšku nepravd a snahu o diskreditaci jeho osoby. 1o.11. 45 byly odeslány zpracované seznamy týkajicí se odsunu Němců. Byly řešeny krádeže, které se rozmohly v průběhu několika dnů. Jednalo se o krádeže na vodárně u Zoulů a dvakrát na Hůrkách, dále pak krádež vepře, vloupání do české školy a krádež u poručíka Svobody. Tyto události daly podnět k urgencím o zřízení četnické stanice v obci, protože situaci se nedařilo normálními obecními prostředky zvládat. Na pomoc Slovensku bylo odesláno 2.910 Kč. Dne 15.11.1945 nastává dobrovolný odchod Němců, který se v některých opatřeních lišil od ostatního odsunu. 1.8.1945 schválila postupimská konference transfer německého obyvatelstva na území bývalé říše. Od nás bylo celkem odsunuto 2,7 mil. lidí, často i odpůrců fašizmu. (P.T.) 31.12.1945 – první silvestr v poválečných Libočanech skončil smutně, protože hostinský Prant zastřelil libočanského občana, vojáka ČS armády Jiřího Udržala, který byl doma na propustce. Rok 1946. Dnem 1.1.1946 byla otevřena mateřská školka a učitelkou ustanovena Vlastimila Štěpánová. 31.3.1946 byla bestiálně zavražděna Zdeňka Zoulová, dcera již zmiňovaného Bedřicha Zoula. K vraždě došlo údajně přepadením, a když útočník zjistil, že nejeví známky života, odnesl ji na železniční trať, kde ji noční vlaky rozjezdily. Podle následné pitvy údajně pouze omdlela. Tato událost hluboce otřásla libočanskou veřejností. Dlouho se zvažovala příčina přepadení a i když byl vrah dopaden, do dnes je tato událost zastřena tajemstvím. Je podivné, že se o tomto případu nezmiňuje ani zápis v kronice. Zdeňka Zoulová se narodila 21.6.1927 a v době smrti jí bylo necelých 19 let. ČEST JEJÍ PAMÁTCE. V roce 1946 byl zatčen národní správce Jindřich Kunt, který byl později odsouzen pro přechovávání nacistů ve vnitrozemí. Po volbách konaných 16.5.1946 byl ustanoven místní Národní výbor v následujícím složení: Zoul Bedřich, Teuber Klement, Rod Karel, Kříva František, Život Jan, Pošta Antonín, Šíma Josef, Koubek Oldřich, Hovad Jiří, Hajný Josef, Kovařík Karel, Štefanová Vlasta, Kadlec Jan, Kuzebauch Ladislav, Kraft Václav a Lukeš Stanislav. Podle výsledků voleb bylo v Libočanech zvoleno do nového MNV : 6 členů KSČ, 5 členů strany Nár. socialistické, 3 členi strany Soc. dem. a 1 zástupce Čs. strany Lidové. Předsedou byl zvolen Bedřich Zoul. Po odchodu spojeneckých vojsk bylo započato s úpravami zámku, zasklíváním oken a malováním. Malířskými pracemi byl úplně zamalován a zničen původní obrz na schodišti o velikosti asi 6x6 m. Tímto neodborným zásahem vznikla zbytečná kulturní škoda na celé budově. Rok 1947 Z jara tohoto roku a to 18.3 přišla jarní povodeň. Až do tohoto dne byly mrazy, které udržovaly mnoho napadeného sněhu, který náhlým oteplením rychle v jednom dnu roztál a proto byly následky katastrofální. Rozvodněná řeka Ohře sice mnoho škody nenadělala, ledy odplavaly a nic zvláštního se v toku řeky nestalo. Za to potok Liboc se rozvodnil tak, že zatopil ulici zv. Novou čtvrť a zvedl vodu do výše 1 metru a vytopil všechny domy v této čtvrti. Zejména dům č. 86, obyvatel Leonid Berezovský, byl zatopen v přízemí, až do výše horních okrajů oken. Rovněž dům č. 99 v Podkostelí byl zatopen tak, že obyvatelé (rodina Jana Veselého), museli být evakuování pomocí hasičského žebříku. Příčinou vzedmutí vody v potoce bylo nahromadění ledových ker u ústí potoka do Ohře, které se posouvaly ještě po zamrzlé hladině potoka. Zátopa trvala od 17 hodin do 21 hodiny večer. Ve 22 hodin byl potok zase na normálním stavu. Po tomto zvláštním úvodu, nastalo po celý tento rok katastrofální sucho, jakého nebylo pamětníka. Obilí vyrostlo tak řídké a nízké, že v poli ležící zajíc nebyl v žitě vůbec ukryt. Ani okopaniny nevyrostly, brambor bylo nepatrně a cukrovka téměř žádná. Soukromě hospodařícím rolníkům vyplatil stát na podpoře 83.000 Kč. Dne 21.10.1947 bylo jednáno o utvoření velkého Žatce sloučením všech okolních obcí v jeden celek, ale bez výsledku a to z obavy, že by město žilo na úkor okolních obcí. Začíná se rozvíjet první poválečná činnost ochotnického divadelního spolku „Jirásek“. Prvními vedoucími se stávají J. Nový a V. Kraft. V tomto roce si stěžuje správce statku Jiří Hovad ředitelství kláštera na zoufalý stav tržby a dlužná salda. Dá se proto předpokládat, že Benediktinský klášter uvítal národní správu nad celým statkem. Rok 1948. V tomto roce, z historie známý pokus buržoazních stran o puč v únoru a následek toho přechod moci k diktatuře proletariátu, přešel v obci celkem klidně, bez nějakého vyjímečného vzrušení. Později nastaly „nepatrné“ změny v administrativě s cílem vybudovat lidovládu. K násilí a nebo k zlovolným činům proti jednotlivcům nedošlo. Ani ve vedení školy nedošlo k žádným změnám. V březnu roku 1948 zemřel ministr zahraničí Jan Masaryk záhadnou smrtí, která nebyla nikdy objasněna. Jeho tělo bylo nalezeno pod okny jeho bytu v Černínském paláci a všechny indicie ukazovaly na pád z okna. Celý tento rok byl ve znamení velkých politických změn, které se týkaly všech obyvatel naší vlasti. Na příklad 21.3.1948 byl přijat zákon o nové pozemkové reformě, omezující soukromou držbu půdy na 50 ha. Dne 28.4.1948 byly novými zákony znárodněny závody s více než 50 zaměstnanci, velkoobchod a zahraniční obchod. Dále pak 9.5.1948 byla přijata ústava 9 května, kterou president republiky Dr. E. Beneš odmítl podepsat, což vedlo k jeho abdikaci a presidentem se stává Kl. Gottwald. Eduard Beneš ještě téhož roku po těžké nemoci umírá v soukromí své vily v Sezimově Ústí. 15.8.1948 zjišťuje národní správce Hrdina zápisem, že budovy jsou poměrně v dobrém stavu, jen omítky, okna a střechy vyžadují opravy.